Autobusový výlet do Českého Švýcarska 25.-28.9.2021

08.10.2021

V sobotu 25.září se nám po ročním odkladu, který zapříčinila epidemická situace, podařilo vypravit autobus do Českého Švýcarska. Jen menší pihou na kráse byl fakt, že se nepodařilo zcela autobus zaplnit. Letos bylo pro mnohé zřejmě překážkou to, že v pondělí 27.záři bylo nutno vzít si v práci dovolenou. Vloni byl přihlášen plný autobus, ale jak všichni víme, covid se nás neptal. Ještě si dobře pamatuji, jak jsem seděl doma a koukal z okna na ošklivé počasí. Ale letos bylo počasí jak na objednávku, jen s výjimkou posledního dne a to jen necelé hodiny, ale zato na tom nesprávném místě.

 Odjezd byl v 6:00 od sokolovny. Cestou jsme ještě nabrali kolegyně a kolegy turisty v Letovicích a Brněnci, pak už jsme si to fičeli do dalekého Švýcarska. Českého Švýcarska. Přestávku jsme si udělali za Pardubicemi na čerpací stanici s hamburgrárnou a kentuckým farmářem s kuřecím masem. Jen jsem neměl hlad, tak jsem jejich nabídky nevyužil a nechal si zajít chuť. 

sobota 25.9.

 Bez mála po sedmi hodinách jsme se vylodili z autobusu v Jetřichovicích. Zde nás čekal okruh asi 6 km. Ale zde si člověk sakra uvědomí, že 6 kilometrů po rovině je úplně jiných 6 kilometrů než ve skalách. Ani se člověku nechce věřit, že ty nejvyšší skály měly asi jen něco kolem 500 metrů nadmořských! A už při výstupu z autobusu jsem zahlásil, že jsem z té jízdy unavenej, jako bych už ten dnešní výšlap podnikl. Ale to jsem ještě netušil co za schody mě po chvilce na rovince čekají! Tentokrát to přišlo překvapivě brzy. „Co já blbec tady zase dělám! Já co se bojím výšek. Já jsem debil. To je naposled!" A tak mi ta cesta krásně ubíhala, koukal jsem buď před sebe, nebo tvrdošíjně do skály, na stranu co nic nebylo, jen padák dolů, té jsem se vyhýbal. Taky si všimnete, že na fotografiích mám vyhlídky vyfocené naopak, z bezpečí dole jsem vyfotil budky nahoře. První den byl na protažení príma! Po půl sedmé večer, jsme dorazili na ubytování do Horního Podluží do chaty Spojařka. Kde nás uvítal hodně sympatický  provozní  pan Vejnar. Můj první dojem potvrdily zarámované vstupenky na takové kapely jako AC/DC, Iron Maiden, Black Sabbath, Helloween atd, na stěně v jídelně a společenské místnosti, kde se kromě snídaní a večeří pořádaly různé hry a především každý večer Milan Zoubek, mimo jiné kytarista country kapely Asi Tak, hrábnul do strun a cele osazenstvo zpívalo s ním. Hodně se vzpomínalo na Františka Nedvěda, který tento svět opustil letos o prázdninách.

neděle 26.9.

Druhý den nás čekala snídaně v 8:00 jako každé ráno. Celá se udála mým oblíbeným stylem na švédském stole. Za hodinu jsme opět nastoupili do autobusu a ten nás odvezl na další výšlap, na Mezní Louku, tentokrát asi k největšímu hitu této oblasti, na Pravčickou bránu. Kousek nad Mezní Loukou bylo vytesáno do velkého patníku: Pravčická brána 60 min. No já svým tempem, už jsem v 90 minutě přestával věřit že k té bráně dojdu. Klasicky s hlavou svěšenou jsem si říkal „zakopnout o tento kořen, tak mě najdou úplně dole, protože na horu nepoletím!" Opět jsem si to užíval. Cestou jsem potkal i staršího muže asijského původu, v kvádru a lakýrkách! Tak to už jsem viděl všechno, pomyslel jsem si. Pravčickou bránu jsem nakonec taky viděl. Lidí jak na Václaváku, takže jsem ji vyfotil ze vzdálenosti odkud to šlo ještě zadarmo, frontu na vstupné jsem fakt neměl chuť stát. Ale i tak jsem si to užil dosyta. To jsem ještě netušil jak večer zazářím! Musím se, se skromností mě vlastní přiznat, že jsem nejlepší! Mluvím o večerní soutěži. Už když jsme se měli rozdělit do trojic, tak jsem se nechal slyšet, jen ať to není Kufr! No a potom hned Jaromír s Jarkou říkají: „určitě všichni dobře víte kdo je to Čmaňa!" „A je vymalováno" si říkám. Přemýšlím kde to nejmíň pokazím, tak jsem si vybral raději hádání než nápovědu. Naštěstí naše osvědčená trojka Míša, Radek a já (znáte z mého předešlého článku o značení trasy na Šamotový plátek) jsme se opět osvědčili. Nápověda byla prostě bez sebemenší vady! Stejně tak i při druhém kole s pantomimou. I když tedy, tady při prvním slovesu připouštím malé zaváhání, při Radkově výkonu jsem měl na mysli onanii, ale Míša to zachránila, dala Radkovi beze slov „babu" a já uhodl hledané slovo - honit. Po tomto úspěchu následovala opět Milanova kytara a písničky, nejen country, ale i od kapel jako Škwor a nebo Katapult.

pondělí 27.9.

V 9:00, hodinu po snídani nás opět čekal přesun autobusem. Opět jsme si vystoupili v Mezní Louce, jen jsme šli jiným směrem. A to do Mezné, kde jsme se pak vydali vzhůru přímo dolů. A byla to notná chvilka než jsme sestoupili k Edmundově soutěsce. Pak to ovšem stálo za to! Část cesty se dal projít pěšky. Opravdu to bylo moc hezký a já jen cvakal fotky. Pak jsme přišli k lodi, po souši to dál nejde. Loď byla taky hezká atrakce! Mladý převozník nám ukazoval různá stvoření a věci, které z těch skal najednou opravdu vystupovala a já je na vlastní oči viděl! Nejvíc mě v hlavě utkvěla zmínka o pašerácích co pašovali z Německa do Čech Kindrvajíčka. Poté jsme se s ním rozloučili, a ještě kousek jsme soutěskou pokračovali do Hřenska. Cestou jsme minuli i čerstvý výtvor sprejerů, co o něm mluvili i v televizi. V Hřensku jsme se ještě podívali na starou plynárnu, na soutok Kamenice a Labe, proběhli mezi vietnamskými stánky a stavili jsme se v jedné z restaurací na oběd. Musím uznat, že oběd byl moc dobrý! Já si dal smažený květák. Veškeré jídlo co jsem v tomto kraji snědl bylo výborné! Na chatě jsme měli ten večer Čínu z krůtího masa a večer předtím plněné bramborové knedle uzeným masem, nu a první večer byla svíčková,  opravdu bašta! Po večeři vypukly soutěže posledního večera, ale triumf z předešlé noci se mi zopakovat nepovedlo. Ale to mi vůbec nevadilo, protože před spaním se posedělo a při kytaře zpívalo.

úterý 28.9

Vzbudili jsme se do posledního rána. Poslední snídaně, tak jsem využil švédského stolu hezky dosyta. První kolo: párečky, eidam, pár koleček šunkového salámu a rohlíky a první hrnek kávy a posléze druhý hrnek kávy kousek bábovky a termix. A tohle celý jsem si užíval čtyři dny jako člen našeho klubu za 2000 kč. Ale i nečlen i když o 600 kč dráž, by za tohle tuto akci jako sólo nepořídil! Takže teď víte jaké parádní akce jste se mohli zúčastnit. Tak příště! Ale vraťme se zpět, protože tuhle opulentní snídani jsem už spořádal! Tentokrát jsme odjížděli o půl hodinky později, ale zato jsme se museli sbalit a odjet už nadobro. O proti původnímu plánu jsme udělali změnu a navštívili jsme Panskou skálu v Kamenickém Šenově. Jen jsme měli tu smůlu, že místní obyvatelstvo ve státní svátek obsadilo místní parkoviště v této turistické lokalitě a pořádalo si jakési závody v běhu. Naštěstí na skálu nás pustili. Ale jako z udělání, celé čtyři dny krásného babího léta a zrovinka tady a teď mlha hustá tak že by ji Rákosníček mohl krájet. Tak jsme si ze vzpomínek vytáhli tu černobílou, jak král Miroslav prchá s princeznou Krasomilou. Byli jsme tam! Pak už jen zastavení u té naši čerpací stanice, a zase dlouhá cesta domů. Už při ní se mi spustila rýmečka a dokonce nejsem úplně zdráv ani teď když vám píšu tyhle slova.

 Určitě můžu konstatovat, že letošní podzimní autobusový zájezd se nám vydařil! Pokud si myslíte, že na příští akci nemůžete chybět, tak si do kalendáře poznamenejte 27.11. - Zamykání turistických cest v okolí Velkých Opatovic (čekají vás pozměněné trasy), 11.12. - Čertovská vycházka (nejen pro děti) a 31.12. - Výšlap na Pohoru.

Všechny informace, reportáže a fotogalerie hledejte na našich stránkách https://www.kctvelkeopatovice.cz

 Za celé KČT, odbor Velké Opatovice vás zdraví Kája Hrdina