Silvestrovská vycházka na Pohoru a Novoroční výšlap 2022
Ahoj, v tomto povídání popíšu naše akce ze dvou let, ale nemějte strach nebude to dlouhé, neboť obě události od sebe dělí necelých dvacet čtyři hodin.
Začneme loňským rokem. Loňský rok byl stále poznamenán covidovou epidemií, ale už jsme se přece jen odvážili v mezích příkazů a zákazů uspořádat alespoň nějaké akce. Takže se nám povedlo uskutečnit i toho roku úplně poslední vycházku a to byla ta na Pohoru. Kdyby si člověk nebyl jistý, že v kalendáři je 31. prosinec, mohl by si v potu tváře a v tom teple myslet, že jaro je v plném proudu!
Dopoledne po půl desáté jsme se po opatovských autobusových zastávkách v různě velkých skupinkách nalodili v počtu necelých třicet turistů do autobusu směr Šebetov. Zde jsme vystoupili a vydali se na cestu kolem zámečku, pomalu ale jistě do kopečka. Na křižovatce u křížku jsem byl propocený až na kůži, tak jsem se jal ke svlečení ze svetru a vzal jsem si na tričko jen bundu. tohle rozhodnutí mi bylo osudné, rýmu mám ještě teď.
Od křížku jsme se tentokrát na Pohoru vydali po asfaltce, místo lesem, kvůli rozbahněnému terénu. K restauraci u Klementů jsme přišli směrem od dědinky. Zde jsme se občerstvili. Já si dal výbornou zelňačku a pivo. V hospodě jsem bundu sundal a bohužel zůstal jen tak v tričku, to byla moje druhá chyba. Třetí chyba následovala hned před našim odchodem, neboť svetr stále zůstával v batohu.
Z Pohory jsme sestupovali směr Cetkovice, pravověrnější turisti si to namířili směr přes Uhřice a pěšky až do Opatovic. My ostatní šli na autobus. Tady jsme se už blátivé cestě nevyhnuli. Naštěstí to bláto neklouzalo, což jsem přijal s povděkem.
Takto jsme se rozloučili s tím starým rokem. A hned druhý den v půl jedenácté dopoledne jsme měli opět sraz u naší klubovny a vydali se společně vítat rok nový. Rok 2022. Po akademické čtvrthodince se nakonec sešlo opět něco ke 30 účastníků. Každý dostal buřta s sebou a mohlo se vyrazit.
A protože bylo opět tepleji, než bývá zvykem a všude bylo bláto, vydali jsme se po silnici do Velké Roudky, kde se část výpravy rozhodl pokračovat přes lázně rovnou směr Hradisko a reliéfy k tradičnímu ohni. Větší skupina nás přijala pozvání a následné pohoštění u Oldy Podlezla před jeho domem. Po tomto občerstvení jsme se také odebrali přes lázně k ohni.
Na místě se opekly buřty, popřáli jsme si do nového roku a bylo fajn. Jen já už byl opravdu unaven, tak jsem se odebral domů. Už jen z doslechu mám, že se část turistů odebralo do restaurace Pod kostelem, kde Milan Zoubek doprovázel veselé zpívání na kytaru.
Takže pokud byste se třeba chtěli účastnit nějaké naší vycházky či pochodu, sledujte naše stránky https://www.kctvelkeopatovice.cz a vše se včas dozvíte. Najdete tu i fotogalerie a ostatní reportáže o naší činnosti.
Budeme se na vás těšit! Za KČT, odbor Velké Opatovice zdraví Kája Hrdina