Silvestrovská vycházka na Pohoru a Novoroční výšlap 2022

Ahoj, v tomto povídání popíšu naše akce ze dvou let, ale nemějte strach nebude to dlouhé, neboť obě události od sebe dělí necelých dvacet čtyři hodin. 

 Začneme loňským rokem. Loňský rok byl stále poznamenán covidovou epidemií, ale už jsme se přece jen odvážili v mezích příkazů a zákazů uspořádat alespoň nějaké akce. Takže se nám povedlo uskutečnit i toho roku úplně poslední vycházku a to byla ta na Pohoru. Kdyby si člověk nebyl jistý, že v kalendáři je 31. prosinec, mohl by si v potu tváře a v tom teple myslet, že jaro je v plném proudu! 

 Dopoledne po půl desáté jsme se po opatovských autobusových zastávkách v různě velkých skupinkách nalodili v počtu necelých třicet turistů do autobusu směr Šebetov. Zde jsme vystoupili a vydali se na cestu kolem zámečku, pomalu ale jistě do kopečka. Na křižovatce u křížku jsem byl propocený až na kůži, tak jsem se jal ke svlečení ze svetru a vzal jsem si na tričko jen bundu. tohle rozhodnutí mi bylo osudné, rýmu mám ještě teď.

 Od křížku jsme se tentokrát na Pohoru vydali po asfaltce, místo lesem, kvůli rozbahněnému terénu. K restauraci u Klementů jsme přišli směrem od dědinky. Zde jsme se občerstvili. Já si dal výbornou zelňačku a pivo. V hospodě jsem bundu sundal a bohužel zůstal jen tak v tričku, to byla moje druhá chyba. Třetí chyba následovala hned před našim odchodem, neboť svetr stále zůstával v batohu.

 Z Pohory jsme sestupovali směr Cetkovice, pravověrnější turisti si to namířili směr přes Uhřice a pěšky až do Opatovic. My ostatní šli na autobus. Tady jsme se už blátivé cestě nevyhnuli. Naštěstí to bláto neklouzalo, což jsem přijal s povděkem.