Údolím Bílého potoka - výlet KČT, odbor Velké Opatovice

Ahoj! Dřiv než vás vezmu se sebou na výlet do údolí Bílého potoka, dovolte mi ještě vrátit se k našemu Šamotovému plátku. V době kdy jsem psal článek o pochodu, neměl jsem tyto informace, z důvodu stihnutí termínu odevzdání do tisku. O tyto se s vděčností podělím nyní.

Šamotový plátek sponzorským darem podpořil i ŠENK 68. Obrovské poděkování patří sourozencům Lence Kubátové a Pavlu Jelínkovi, kteří se výší jejich daru zařadili mezi opravdu nejštědřejší dárce! Ještě jednou: DĚKUJEME!

A teď už honem ať autobus nečeká! Je sobota 24.6.2017, 6:30 a právě vyjíždíme! Otočíme se pro kolegy turisty do Jevíčka a pak ještě v Letovicích.

Na Lipůvce se stavíme na pumpě na kafe s nanukem a pak už před Brnem uhneme na Kuřim. Ve třičtvrtě na devět přijíždíme na start naší pouti do obce Javůrek. Jméno se mi dobře pamatuje, neb si vždycky vzpomenu na kolegu ze staré šamotky. (Zdravím Jiří!)

Vítá nás příjemné letní počasí. Kochám se okolní přírodou, začínám nahánět včelku na květ, viz. fotogalerie (odkaz na konci článku) a zjišťuju, že už zase fotím batohy na zádech kolegyň a kolegů turistů. Začátek cesty začal dobře, cesta vede dost dlouho z kopce. A celkem v lesích, takže zatím netušíme jaké horké peklo nás čeká na závěr! Ale nepředbíhejme.

Po dvou kilometrech přicházíme na Šmelcovnu, občerstvení tam otvírá až v 11 hodin - naštěstí, páč jsme s Markétou nechali autobus v cíli čekat neplánovaně o 4 minuty déle než byl plánovaný odjezd. Zase předbíhám! Pardon.

Odtud už se pokračovalo do kopečka. Po dalších asi dvou kilometrech přišel první brod (na rozcestí bylo napsáno že nás čeká pár brodů, je jich tam asi třináct), já vyzul botky a fusakle a jal se brodit bosky, Markéta poodešla kousek vedle a vzala to po kládě. Po zdolání prvního brodu mě napadlo, že za chvíli bude stejně další a aniž bych se obul, pokračoval jsem s botkama v ruce, vstříc dalším brodům. A opravdu jsem to zvládl všechno naboso, polní cesty, lesy, louky. (Možná i to mě zpomalovalo, ale nenechali jsme na sebe čekat dlouho.) Na brodu mi nohy v chladné vodě trošku znecitlivěly a šlo to. A když už akupunktura v jehličí začala býti nepříjemnou, v tu ránu byl předemnou další brod. Markéta vše dávala v teniskách po kládách, dokonce se odhodlala na kládu kde nebyla opora ke držení! Má můj fakticky obrovský obdiv. No a na jednom brodě jsme se dokonce rozešli, na boso mi to v blátě celkem klouzalo a tady jsem prostě neviděl cestu do vody, bylo to fakt příkrý! Tak jsem nezpanikařil a zůstal na tom břehu kde jsem byl a přešel až na dalším brodě, udržávaje hlasový kontakt, já na louce a ona v lese. Asi po kilometru jsem se opět šťastně shledali. Potom už jsem vklouzl do bot a čekala nás nekonečná sluneční výheň na posečených loukách a polní cestě. Bez kapky vody! Šílené finále! Nakonec jsme skončili v Křoví. Nebojte ani škrábnutí! Obec Křoví, byl náš cíl! Tady nás čekal autobus, který nás převezl do Velké Bíteše na objednaný oběd.

Bylo to náročné, ale dali jsme to! Dáte to příště s námi? Chcete vědět kam vyrazíme příště? Stačí sledovat nástěnku na sokolovně či facebook: KČT Velké Opatovice (https://www.facebook.com/KctVelkeOpatovice/)

Fotogalerie: https://www.zonerama.com/Link/Album/3269542

Za KČT, odbor Velké Opatovice vás zdraví Kája Hrdina